Minulý rok touhle dobou jsem si říkala, že by bylo fajn někdy festivalové Karlovy Vary navštívit. Netušila jsem, že se mi moje přání hned příští prázdniny, na jubilejní ročník, splní.
Festivalový začátek ale nebyl žádná idylka. Zaskočilo mě hlavně zjištění, že lístky, i na kdejaký experimentální snímek, jsou na první dva dny beznadějně vyprodané. A na další dny se dají získat den předem a nejlepší je rovnou přespat u pokladny. Pro příště už naštěstí vím, že fungují i alternativy jako zeď se vzkazy (sehnala jsem tam lísky na dvě promítání!), vpouštění na neobsazená místa pět minut před promítáním atd.
I přes počáteční šok jsem si festivalovou atmosféru patřičně užívala. Ve Varech se "osobnosti" z médií mění na normální lidi. Ve frontě na merch stojíte před hipsterem z instagramu a (od)poslouchá(vá)te jeho pozérský rozhovor s kamarádkou. V kině pouštíte dvoumetrového
Stanislava Majera z řady a snažíte se moc necivět. Na Kviff talks se od
Aleše Najbrta dozvíte, že Bartoška kdysi učil výtvarku na ZŠ. A hlavně, vidíte Vaška Klause ve smokingu na terase Thermalu tleskat Lucii.
Zkrátka, s lístky i bez se toho dá na KVIFF hodně zažít. Víc na fokách:
PS. Přečtěte si i reportáž na
Respektu.
