2. 4. 2016

AMRUM.

(Před)minulý týden jsem se ocitla na opravdu výjimečném místě. Když jsem se na začátku ledna dozvěděla, že něco takového se svou hostitelskou rodinou navštívím, byla jsem štěstím bez sebe. A oprávněně. Německý ostrov Amrum v Severním moři o rozloze asi 20 km² je kouzelný. Vypravili jsme se tam hned na začátku dolnosaských velikonočních prázdnin (18. 3.) a zůstali dalších pět dní. Cesta trvala dohromady pět hodin - tři autem do přístavu a dvě cool bílo-stříbrným trajektem. Na první pohled vypadalo Severní moře přesně tak, jak jsem předpokládala - šedé a bezútěšné jako v seriálu Most.  




Hned druhý den jsem však poznala i jeho další tvář. Dopoledne ještě bylo šedo. Procházeli jsme se po mořské promenádě v jižní vesnici Wittdünn a pak blbli na pláži. Pláže na západní straně ostrova jsou tak široké, že by skoro bylo přesnější nazvat je poušťí... Opravdu působivá podívaná. Nejlíp naživo s čerstvým slaným větrem.







Konečně odpoledne se vyjasnilo. V Süddorfu, kde rodina pronajala prázdninový domeček (na Amrumu je každý druhý domek prázdninový), jsem v rámci procházky vyšlapala na vyhlídkovou dunu kousek od domku.  Po pár minutách, při pokračování na süddorfskou pláž, se začaly ze severu řítit mraky. Prošla jsem po silnici mezi dunami, kde si člověk připadá jako na planetě Tatooinea uviděla ten téměř apokalyptický úkaz v celé své kráse. Na obloze byly dvě vrstvy mraků - bílé, mezi kterými prosvítalo nebe, a pod nimi tmavě modrý jednolitý pruh. Nad mořem  z částečně zakrytého slunce zářily paprsky světla. A moře, to připomínalo tekuté olovo.

cesta na dunu


maják!






A jak to dopadlo? Všechny mraky se zase slily v šedo. Ale nebojte, v příštím příspěvku si užijete spoustu slunce!:)

2 komentáře: