Nedávno jsme navštívili starý hliněný důl za městem. Tohle místo má velice zvláštní atmosféru. Trochu strašidelnou - občas se bojím, jestli zpoza hliněné hromady nevyskočí nějaký psychopat (následek sledování True Detective, haha).
Ale hlavně - atmosféru konce. Po tom, co se všechna hlína vytěžila, je důl opuštěný, zůstala jenom díra v zemi. V lidské duši může při loučení nebo ztrátě taky taková díra vzniknout. Fascinuje mě, jak si příroda bere zpět to, co jí bylo odebráno - kolem zatopené části dolu roste rákosí, keře. Stejně tak se, dříve či později, dokáže zacelit díra v lidské duši.
Člověk je příroda. Dobrou noc.
pěkná úvaha a rozhodně super fotogenické místo! (teď jsem s cestováním na řadě já, haha)
OdpovědětVymazatAah, to se těším.
VymazatFakt moc hezky napsané :) a skvěle zachycené území nikoho, kde je to jak nádherné, tak i docela strašidelné :D
OdpovědětVymazatdíííky!
VymazatSuper fotky a moc hezky napsané :)
OdpovědětVymazatTak to je boží! Taky se zajímám o focení, ty fotky jsou super, v čem je prosím upravuješ?
OdpovědětVymazatDíky moc:) Ve Photoshopu, ale nijak to nepřeháním.
Vymazat